Potřebuji více klidu pro svou zkřehlou duši. Potřebuji být více sama se svými myšlenkami. Nejspíše je v tom cosi sobeckého, že nesnesu být bez takovýchto chvílí. Ale ach, jaká jsem najednou šťastná, když mohu takto tvořit a psát. Stačí mi pokoj, svíčka na stole, otevřené okno, zvuk kostelních zvonů, jež odbíjejí pravidelně hodiny, knihy a mé pokojové kapradiny. Poté jsem šťastná, můžu tvořit. Nemám za to, že potřebuji víc. Po celém dni v práci plném hlučných lidí moje duše netouží po ničem jiném. Jak krásně mi je. Nejhezčí okamžiky jsou pro mě ty, kdy mohu snít. Uzavřena v sobě plná klidu, myšlenkami roztěkaná. Kéž by tomu tak bylo napořád. 

zvuk kostelních zvonů, 

jež rozbijí noční klid, 

je nad všechny z tónů, 

aniž  snad mohu to vysvětlit. 

          

                                          Krásnou noc,

                       Káťa